Místem konání letošního top podniku světového kickboxingu byla řecká rekreační oblast nedaleko hlavního města Atén, Loutraki. Samozřejmě český tým nemohl chybět a proto Vám přináším několik postřehů z mistrovství, které se uskutečnilo 8.-14.5.2006.
Řečtí organizátoři pořádali obdobný šampionát již v minulosti a s kickboxem mají letité zkušenosti. V Řecku je tento kontaktní sport velice populární, a např. profesionální gala show v Soluni, Aténách a jinde navštěvují tisíce fanoušků, kteří chtějí v reálu vidět své i zahraniční hvězdy. Absolutní domácí modlou je borec Mike Zambidis, kterého známe i z Eurosportu a soutěží K-1 Max, který v nedávné minulosti svedl velmi pěkný zápas s českým borcem Michalem Hansgutem. Zambidis se na Vás dívá nejen ze sportovních plakátů v halách ale i z billboardů i silnic a nákupních středisek. No, snad se dožijeme skutečnosti, kdy se této pocty dočká někdo z českých kickboxerů.
Na pomyslné startovní čáře stáli letos borci z pěti desítek států v počtu do tisícovky a k vidění byli zástupci i trochu exotických států jako třeba Mongolsko, Indie, Albánie, Kuwait, Irán apod. Ale nenechte se mýlit, např. borci z Kuwaitu a Iránu předváděli pěkné zápasy a je vidět, že kickbox u nich již není v plenkách. Celá plejáda dobrý borců přijela z Azerbajdžánu, Kazachstánu, Ruska, Ukrajiny, Uzbekistánu a jiných koutů bývalého sovětského impéria, silný tým mělo domácí Řecko a Jižní Afrika, která nepříliš často soutěží v Evropě. Český tým patřil co do počtu startujících k těm menším, ale výkony předváděl opět grandiózní. „Válčili“ jsme na všech frontách, jak v semicontactu, lightcontactu a formách, tak ve fullcontactu, kickboxu s low-kicks a orientalu. Služebně nejstaršími českými reprezentanty byli bratři Jan a Petr Kazdové (full a light) a Miloš Černý (semi, light), kteří hájili české barvy již na mistrovství Evropy 94 v italském Rimini (!!). Hvězdami týmu, od kterých se očekával výsledek byli kickboxeři Petr Ondruš a Jiří Bursa a v lightcontactu Petr Kotík, který již šest let neprohrál na žádné významné světové či evropské soutěži.
V soutěžích juniorů jsme měli několik zástupců, kteří potenciálně patřili k medailových nadějím, což také potvrdili. Jsme rádi, že nastupující generace mladých závodníků má možnost získávat zkušenosti na zahraničních turnajích, protože bez mládeže by se žádný sport nevyvíjel. A výsledky? Ve svých váhových kategoriích zvítězili:
Semicontact: Michal Němeček, Pavel Benedikt přidal stříbro ve free style sestavách a bronz v semicontactu
Lightcontact: Monika Jindrová, Ivana Hanzlová, Eliška Dobrozemská přidala stříbro v sestavách hard style
Dospělí závodníci se představili ve větším počtu, než junioři a jako celek vybojovali několik zlatých medailí. Nebyla to vůbec lehká záležitost, když jsem v jednotlivých kategoriích neviděl skutečně žádného slabšího borce, nebo-li „outsidera“ . Jsou již dávno pryč ty doby, kdy mohl sportovec narazit na začátečníka třeba z Ugandy, Senegalu či jiných států, který to moc neuměl. Dnes i tito borci jsou nebezpeční, protože studují či žijí přímo v některých evropských zemích (třeba Belgie, Francie, Holandsko) a trénují v prestižních klubech. Zástupci třeba Kuwaitu, Spojených Arabských Emirátů pořádají stáže s předními libanonskými, řeckými či jordánskými borci. Takže i v tomto našem sportu se svět vyrovnal a tudíž je dobře, že překvapit může každý. Nic není dopředu rozhodnuto a na medaile byli adepti všichni, kteří byli zařazeni do startovního pavouka.
Po tuhých bojích vybojovali medaili pro Českou republiku následující sportovci:
Fullcontact: zlato Lukáš Wolf, stříbro Klára Lochová, v juniorském fullcontactu stříbro Martina Jindrová (tato disciplína je na pořad MS zařazována velmi zřídka), bronz Vendula Vokálová
Kickbox s low-kicks: zlato Petr Ondruš, Jiří Bursa, stříbro Martin Berka, Klára Lochová, bronz Eva Líšková
Oriental: stříbro Radek Vančura
Semicontact: zlato Petr Kotík, Martin Štorkán
Semicontact: zlato Petr Kotík, Miloš Černý – soutěž veteránů, Vendula Vokálová, Martin Štorkán
Sestavy: free style – zlato Jonáš Petřík, hard style – stříbro Ester Doláková
Utržené šrámy a několik zranění je jedním z důkazů, že se v tomto sportu „nikdo s nikým nemazlí“. Těžšími zraněními to bohužel odnesli a dva naši, Petr Hřivna, úřadující mistr Evropy v kickboxu, kterému hned v prvním zápase zlomil čelist pozdější vítěz této disciplíny a váhové kategorie. Po dohodě s vedením týmu odcestoval raději zpět domů. Na letiště Petra odvezli manželé Svobodovi, kteří s námi odcestovali do Řecka na svoji dovolenou a podpořit tým. Slávek Svoboda, předseda ČUBU, neváhal ani minutu, akčně zajistil vypůjčení vozidla a ráno ve tři hodiny vezl zraněného borce na letiště v Aténách, tak aby stihl spoj v šest ráno do Prahy. Je to funkcionář, na kterého je spolehnutí vždy, když je to „tlustým napřed“, což nejednou dokázal i v minulosti. Další šrám většího rázu si přivodil Martin Berka, který jako správný srdcař i do finále na svůj zápas v kategorii „open“ nastoupil a se svým azerbajdžánským sokem se utkal. Jeho zanícený otok v noze a teplota však i jeho statečný výkon trochu srazila. Neskromně zde napíši, že kdyby byl Martin OK, tak by vyhrál. Ale kdyby ve sportu neplatí, proto přejme úspěch soupeři, Martin bojoval se ctí a dokázal jako všichni členové týmu, že se „lvíčkem na prsou“ se nic nebalí.
Výbornou práci odvedl Dušan Macák, státní trenér a hlavní coach týmu. Pomohl dle možností i zkušený Petr Kotík, který např. povede semináře na americkém kontinentě, Dušan Macák dostal nabídku na výcvikový kemp pro iránské kickboxery.
Co závěrem? Tak myslím zmínit rozhodčí, Pavla Kocábka a Michala Prstka, kteří odvedli výbornou práci, když stáli na „place“ 9-10 hodin denně. Já osobně jsem byl rád, že jsem byl před časem zvolen do organizačního výboru pro MS a ME. Práce je to zajímavá a o to radostnější, když se daří našim barvám.
Autor: Michal Frabša
